Buzu

Teodor Buzu

 

Každého okamžiku procitáme z nebytí v bytí – a zase zpět.

Vše nám bylo odebráno, ještě než jsme se narodili,

a každého okamžiku jsme obdarováváni.

Anebo, jak píše H. Melville, rodíme se s oprátkou na krku

Jsme odvození, neumíme tvořit ex nihilo, z ničeho něco jako Bůh.

Žijeme v odlescích, šepoce, a jen jimi poznáváme svět.

Žijeme v ozvěnách. Jen jimi vítězíme nad tekutostí života.

Zobrazování větrem – tvarovat vlastní boltec, nastavovat plachtu.

Umělcova duše je temnicí, dělohou, nádobou

flaškou s hrdlem vzhlížejícím do všehomíru

oko je její svící, oko – brána obrazům otevřena

 

Řád malby, řád utváření plodu:

Duše samodruhá, obtěžkaná

modelace, štětce, špachtle, trupel

barvy: pigmenty a pojivo,

plochy a průniky

intuice, experiment

matrice ducha, ražba duše

HYLÉ je formována životem čili ZOÉ

Malba jako buněčný růst

tvárnost orgánů

břišní tanec, bubnování na plátno

komponování

hmoty a tvary

podoba, podobinec

abstrakce, zobecnění

přemalovávání

Práce na plátně odpovídá vnitřnímu tvárnění

skoro už reliéf

touha po prostoru

skrze spodobu a optiku

společnou všem očím

 

Muž kráčí v pozoru

oči znavené zjevováním

opuštěný polní stojan

Teodor Buzu, malíř spektrálních barev

včetně těch moldavských národních

silokřivky magnetických polí

líčení, Drasličeni, lakování

Malby vyhřezlé na parapet skutečnosti

zamrzlé plameny, sprcha bez trychtýře

kadmium, kraplak, rumělka, sráž

barvu do tuby zpátky nenatlačíš

vítr, výkvěty, šlahouny, slzy

kaligrafie smyčců a strun.

 

Petr Pazdera Payne