Teodor Buzu
Každého okamžiku procitáme z nebytí v bytí – a zase zpět.
Vše nám bylo odebráno, ještě než jsme se narodili,
a každého okamžiku jsme obdarováváni.
Anebo, jak píše H. Melville, rodíme se s oprátkou na krku
Jsme odvození, neumíme tvořit ex nihilo, z ničeho něco jako Bůh.
Žijeme v odlescích, šepoce, a jen jimi poznáváme svět.
Žijeme v ozvěnách. Jen jimi vítězíme nad tekutostí života.
Zobrazování větrem – tvarovat vlastní boltec, nastavovat plachtu.
Umělcova duše je temnicí, dělohou, nádobou
flaškou s hrdlem vzhlížejícím do všehomíru
oko je její svící, oko – brána obrazům otevřena
Řád malby, řád utváření plodu:
Duše samodruhá, obtěžkaná
modelace, štětce, špachtle, trupel
barvy: pigmenty a pojivo,
plochy a průniky
intuice, experiment
matrice ducha, ražba duše
HYLÉ je formována životem čili ZOÉ
Malba jako buněčný růst
tvárnost orgánů
břišní tanec, bubnování na plátno
komponování
hmoty a tvary
podoba, podobinec
abstrakce, zobecnění
přemalovávání
Práce na plátně odpovídá vnitřnímu tvárnění
skoro už reliéf
touha po prostoru
skrze spodobu a optiku
společnou všem očím
Muž kráčí v pozoru
oči znavené zjevováním
opuštěný polní stojan
Teodor Buzu, malíř spektrálních barev
včetně těch moldavských národních
silokřivky magnetických polí
líčení, Drasličeni, lakování
Malby vyhřezlé na parapet skutečnosti
zamrzlé plameny, sprcha bez trychtýře
kadmium, kraplak, rumělka, sráž
barvu do tuby zpátky nenatlačíš
vítr, výkvěty, šlahouny, slzy
kaligrafie smyčců a strun.
Petr Pazdera Payne
